Co se dozvídáme: Facebook se nevyplatí ignorovat, ale mnohdy ani využívat. Možná je lepší si ho pořídit a to většina firem udělala. Může být vynikající, ale také problematický, to závisí na okolnostech. Statistiky prokazují, že investovat do Facebooku není pro mnohé firmy žádnou výhrou. Mohou přijít o spoustu času i peněz, investovaných zcela zbytečně. Nicméně platí i opak. Facebook celé řadě firem zajišťuje aktivní komunikaci s jejich zákazníky a bez něho by mnoho tratily.
I to je pravda. O mnoho víc vám podrobná studie o Facebooku neřekne. A nám se to zdá málo.
Podrobná studie nabízí spoustu podrobných dat. Pokud vás zajímají statistiky, dostane se vám jich vrchovatě. Ale třeba potvrzení faktu „čím více peněz investujete, tím více aktuální pozornosti získáte“ se vám dostane od každého vychovaného číšníka. Jiné statistiky skrývají mlhavější poznatky a nemůžete si byt jisti, co čísla vlastně znamenají. Jejich nezakotvená expozice je jen skicou, nebo je interpretována ad hoc, někdy na více místech s protichůdnými závěry ( je počet fanoušků významný nebo je to redundantní výsledek pletich?). Statistickým údajům chybí nějaký spojující příběh. V tomto ohledu zůstává autor „němým svědkem“ zachycujícím několik (z opatrnosti) nulových hypotéz. Bohužel takto cesta k poznání nefunguje. Studie vás nechá na holičkách v tom podstatném – nenabízí to, čemu se dnes říká „actionable insight’“ něco, co vás zaujme a nakopne k aktivní práci. Říká se že sama statistika je jako bikiny. To co ukazují, je interesantní, ale to podstatné k životu zůstává skryto.
Další, zajímavější části studie odvážnými interpretacemi hýří, zde ale naopak průkazná data chybí. Kaleidoskop sdělení z praxe vyvrací jiná sdělení z praxe. Závěr? Oproti šedé teorii je strom praxe zelený – i když opatrně, Facebook se podle autora příliš nezelená. Většina firem komunikuje na Facebooku, protože na něm nelze nebýt.
Silným motivem je „bandwagon efekt“ naskočit do rozjetého vlaku, ve kterém hraje kapela případným vítězům, protože tím kdo je vlastně na Facebooku vítězem si zde nikdo (ani autor studie) není zcela jist. Pro české firmy zatím zůstává Facebook problematicky uchopitelnou sociální sítí a hledají způsoby jeho využití. Pokud by skutečně platilo, že ho většinou využívají k budování brandu (máme opravdu tolik českých značek?) a stránky funkčně považují za direct mail (!!!) prožívají dilema domorodce – pořídili si nový bumerang a starý nemohou zahodit. Patrně už zapomněli, že mezilidské interakce jsou košatější než asi sto let starý marketing udržovaný soustavnými reinkarnacemi.
Je zde sice plno cílových skupin (obávám se, že většina), které před marketingem prchají a proto se je nedaří identifikovat, natož vhodně oslovit. Jsou to fosilie (vyhynulé publikum).
Zatím co marketingem znechucený svět míří od šíření poselství širokému okruhu posluchačů (broadcasting) k jeho expozici jen užšímu publiku (narowcasting) a kmenovějším formám komunikace, studie takový trend podezírá z excesů – k nevázané ochotě podpořit hloupé cokoliv, což autora vedlo až k pozoruhodným položkám ve výčtu nevýhod Facebooku -„nutnost komunikovat s negramotnými uživateli.“ až k definici hrozeb- „možná lavina záporných komentářů a zpráv“ a nutnost komunikovat s rozhněvanými odpůrci firmy“(3x !!!)
S opatrností se nedá než souhlasit. My bychom jen doplnili, že český Facebook tak následuje smutné trendy společnosti: českých dlužníků odhodlaných půjčovat si jakkoliv, českých děvčat ochotných k čemukoliv, českých tlouštíků připravených cpát se čímkoliv a českých voličů hotových zvolit kohokoliv. Nezní to příliš vědecky, ale je to tak a o vědu tak jako tak ve studii vůbec nešlo. Česko je zkrátka holubník konzumentů opojených svobodou a hlavní přínos Facebooku – rovnoprávný feedback – je nebezpečně výbušnou zbraní. Až vám tohle dojde, pochopíte, že objektivní pohled autora je zhusta tvořen hrou na pravdu někde uprostřed, expozicí šancí a jejich úklid pod koberec. V teorii komunikace se taková dvojznačná strategie označuje termínem „dvojitá vazba“. Zahrnuje různé (zvláště protichůdné) úrovně abstrakce a hry v pořadí zpráv a stojí u vzniku schizofrenie jejich bezbranného příjemce. A to je pocit, který nás ovládl po podrobném prostudování prémiové studie. ANO i NE bez opory v metodice je nezdravě rozštěpený postoj.
Naštěstí od dob vydání Komického slovníku je statistika jedinou vědou, která umožňuje různým odborníkům ze stejných údajů vyvodit různé závěry. Přesvědčete se o tom na http://blog.emarketingassociation.com/blog/ema-blog/social-media-has-ruined-marketing nebo v českém překladu „Sociální média zruinovala marketing“ .
Pro přesnost musíme dodat, že se nevyjadřujeme vůbec k části pojednávající o Twitteru , protože nemáme za sebou jedinou komerční realizaci v prostředí Twitteru. Pokud však jde o Facebook, je třeba říci, že studie LUPA premium nepřináší, bohužel , žádný relevantní názor a tedy není studií. Velká škoda pro české firmy, které Lupu pokládají za srovnávací názorotvorný zdroj.
